Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhodnutí o udělení azylu

 Rozhodnutí o tom, zda žadatel obdrží azyl nebo ne, vydá Ministerstvo vnitra do 90 dnů ode dne zahájení řízení. Tato lhůta může být přiměřeně prodloužena. V tomto případě má Ministerstvo vnitra povinnost o tom žadatele vyrozumět. Řízení o žádosti může být přerušeno, a to nejdéle na 90 dnů, pokud se žadatel nemůže řízení zúčastnit ze zdravotních či jiných vážných důvodů. Dále může být řízení přerušeno, pokud byl žadatel vyzván, aby opravil nedostatky podání, a to nejdéle na 14 dnů. Řízení o žádosti může být zastaveno, pokud např. účastník vzal návrh zpět, během řízení zemřel, pokud ve stanovené lhůtě neodstranil vady podání či pokud se bez vážného důvodu opakovaně nedostavujek pohovoru a neposkytuje informace nezbytné pro zjištění skutečného stavu věci. V případě, že je žádosti vyhověno, žadatel o azyl se stává azylantem a získává trvalý pobyt na území České republiky. Pokud je žádost odmítnuta, má žadatel o azyl právo podat proti rozhodnutí rozklad do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Je-li žádost odmítnuta jako zjevně neodůvodněná, lze podat rozklad pouze do 7 dnů od doručení.

Žádost je považována za zjevně neodůvodněnou, pokud žadatel uvádí pouze ekonomické důvody, nebo úmyslně uvádí nesprávné údaje, přichází ze státu, který Česká republika považuje za třetí bezpečnou zemi nebo bezpečnou zemi původu, nebo má více než jedno občanství a nepožádal o ochranu v jednom ze států, jehož občanství má. Žadatel o azyl může využít pomoc právníků nevládních organizací. Správní orgán II. instance buď rozklad zamítne, a tedy potvrdí původní záporné rozhodnutí, nebo původní rozhodnutí zruší. Pak má možnost buď udělit azyl, anebo vrátit případ zpět do I. instance k novému projednání.

Pokud žadatel obdrží negativní rozhodnutí, má lhůtu 30 dní na podání žaloby na přezkoumání rozhodnutí Vrchním soudem. Včas podaná žaloba má odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí. Žadatel může na základě žaloby Vrchnímu soudu požádat o vízum za účelem strpění pobytu v České republice. 

 

Azylant

Azylantem se na území České republiky rozumí cizinec, kterému byl podle zákona 325/1999 Sb. udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu.

K přechodnému ubytování cizinců, kterým byl udělen azyl, slouží Integrační azylové středisko. Integrační azylová střediska se nacházejí v Jaroměři, Zastávce u Brna, Hoštce-Velešicích u Roudnice nad Labem a v Ústí nad Labem-Předlicích.

Azylant má podle zákona o azylu stejná práva a povinnosti jako český občan s výjimkoupráva volebního a branné povinnosti. To znamená, že azylant může pracovat či být evidován na úřadu práce, může studovat, podnikat a podstupovat jakékoliv právní úkony. Na druhé straně musí stejně jako čeští občané platit daně, zdravotní pojištění a nést odpovědnost za jakékoliv protiprávní jednání. Aby se azylant mohl začlenit do české společnosti co nejdříve a co nejsnadněji, existuje státní integrační program, v jehož rámci by měl být azylantovi do 1 měsíce od udělení azylu nabídnut bezplatný kurz českého jazyka a v co nejkratší možné lhůtě i tzv. integrační byt. Ten si může azylant po dohodě s příslušným odborem Ministerstva vnitra ČR vyhledat sám (či s pomocí nevládní organizace) nebo přijme nabídku Ministerstva vnitra ČR (taková nabídka je mu učiněna jen jednou – pokud odmítne, je ze státního integračního programu dále vyloučen). V rámci tohoto programu je obcím, které azylantovi poskytnou byt a tento je tomuto či případně dalším azylantům k dispozici během následujících deseti let, poskytována jednorázová dotace. Tato podpora bydlení azylantů je způsobena situací na českém trhu s byty, kdy by naprostá většina azylantů byla po velmi dlouhou dobu nucena žít buďto v podnájmech, tedy za velmi obtížných finančních podmínek, nebo ve státních integračních střediscích, kterých by v takovou chvíli bylo ovšem nutno zřídit podstatně více. To by ovšem daňového poplatníka stálo značné prostředky. Přes různé problémy, které se ve státním integračním programu vyskytují, se jedná o jedinou skutečnou pomoc, kterou český stát poskytuje integraci azylantů do českého prostředí. Největší díl odpovědnosti padá samozřejmě na azylanty samotné, kteří mohou v případě potřeby vyhledat pomoc nevládních organizací či pracovníků místních sociálních odborů.

Azylant může po pěti letech (někdy i dříve) zažádat o české občanství.